Paradni fotky z koncertu Radiohead v Praze

Radiohead in Prague - 23.08.2009

Crazy summer tour is over. Historie. V noci jsem mel dokonce sny o podzimu…

Ale rozlouceni to bylo paradni. Vetsina z nas byla prijemne zrelaxovana z pobytu na Frydstejne a jinych vyletu, bylo fajn se takto sejit vicemene se vsemi, s kterymi jsme absolvovali letosni turne po Evrope prave doma v Praze, i s jejich detmi (Miso!! To je vostry, jak jsme stary!), dat si pivko i s Michaelem z Nemecka, kteremu jsem pred mesici prodal lupen do taktez prvni zony, setkat se s Kubou a jeho zenou Majou... Proste pohoda.

Jeste nez slunce stacilo uplne zapadnout za vrsky korun Stromovky, Radiohead se konecne objevili na podiu s klasickym otevirakem 15 steps. Hypnoticky uhranciva seance mohla zacit... Precizni, dokonale. Ten zvuk! A kdyz jiz jako treti pisen zazni Weird Fishes, skladba, ktera spis patri do druhe poloviny koncertu, bylo jasne ze i slozeni celeho setlistu bude twisted up.

Pada tma a hra svetel nabira na dramaticnosti. Barvy, vyrazne barvy. Tyce, jako krapniky, zavesene nad celym podiem dodavaji cele audiovizualni orgii originalitu. Vse do sebe paradne magicky zapada. Dostava me trojkombinace – Morning Bell -> 2+2=5 -> Wolf at the Door. Predevsim 2+2=5 strhne dav k ostremu tanci, nad hlavami se viri prach. Nice Dream z alba The Bends je prekvapenim, mystickym okamzikem zustava hrobove ticho pri Exit Music. Clovek by slysel spadnout spendlik. Hypnoticke. Bangers&Mash nemusim, za to finish main setu v podobe Bodysnatchers a Idioteque dostava kazdeho.

Thom York dnes neni zrovna v nejkomunikativnejsi nalade. Za cely koncert vyplodi s tezi 2-3 vety – Pyramid Song venuje Kafkovi, “kterej je vlastne stejne mrtvej, takze mu to muze bejt jedno…” Ale to jiz jsme v prvnich pridavcich. Kouzlo kapel jako Pearl Jam ci Radiohead je v tom, ze nevite co prijde dalsi. Blok prvnich pridavku je toho prikladem. Pyramid Song, These Are My Twisted Words (nova skladba z nadchazejiciho alba, paradni kousek!), Airbag (!), nekompromisni The National Anthem a na zaver hodne zasnena How to Disappear Completely.

Konec?

Not yet. Ackoliv jeden by myslel, ze uslysime Creep, prednost dostava The Bends, odzpivana hooodne zvlastnim zpusobem (jsem ve sporu, zda-li se melo jednat o umyslnou provokaci, ze RH si opravdu nelibuji v „hitovkach”, ci to byl pouze Thomuv momentalni dusevni projev...). Predposlednim kouskem je malo hrana True Love Waits, ktera prejde do zaverecne Everything In Its Right Place. Dokonale vystihujici cely vecer. Precizni, hypnoticke, dokonale.

Praha dostala koncert roku. A my povedeny darek na rozloucenou. Live as much you can.

01 15 Step
02 There There
03 Weird Fishes/Arpeggi
04 All I Need
05 Lucky
06 Nude
07 Morning Bell
08 2+2=5
09 A Wolf at the Door
10 Videotape
11 (nice dream)
12 The Gloaming
13 Reckoner
14 Exit Music
15 Bangers&Mash
16 Bodysnatchers
17 Idioteque
-----
encore 1
18 Pyramid Song
19 These Are My Twisted Words
20 Airbag
21 The National Anthem
22 How To Disappear Completely
------
encore 2
23 The Bends
24 True Love Waits
25 EIIRP

Faith No More - Prague - 17.08.2009

Tak jen pro uplnost. Fyzicky jsem se sice zucastnil koncertu Faith No More, ale dusi jsem byl v totalnim limbu. Par hodin spanku za posledni 3 dny, treti koncert ve ctyrech dnech, mnozstvi alkoholu a vseho mozneho, tisice najetych a naletanych kilometru, abstak endorfinu udelalo sve. V pondeli vecer jsem nebyl pri veskere snaze schopen si udelat jakoukoliv naladu. Citil jsem se totalne vygumovany, prazdny, jako nepopsany list papiru. Ale uprimne, dva dny po koncertu Pearl Jam by to nemel nikdo jednoduche.

Vybavuju si letmy pokus nastartovat se do provozni teploty, ale vse bylo zhaceno pekelnym horkem a nezvladnutou organizaci v staricke Sportovni hale v Holesovicich. Desivy zvuk, trable s Mikovym mikrofonem... Bylo by ale nespravedlive, uz vzhledem k pozitivnim ohlasum k tomu koncertu, se z me strany k vystoupeni FNM nejak vice vyjadrovat. V pondeli vecer jsem byl nekompetentni k jakekoliv konzumaci cehokoliv.

Pearl Jam - Berlin - 15.08.2009

.... po dvou hodinach spanku ve spacaku na zemi se loucime s hostitelem Radimem, ktery jeste ani nestihl jit spat a mirime skrz cely Londyn na blaznivy let do Berlina za dalsim v pravde zivotnim zazitkem. Skutecnost vsak predcila ocekavani....

Jiz v letadle sedime vedle kluka z Hamburku, ktery absolvoval vcerejsi vystoupeni U2 ve Wembley, a miri s kamosema na Pearl Jam. Vlastne cely vylet byl ve znameni mnoha setkani – Šimiho s Vítkem vyzvedavame v hotelu a mirime do prijemneho arealu v parku Wuhlheide mezi cleny 10c fan klubu, lidi nejruznejsiho veku z celeho světa… Naladu nikomu nekazi o trochu delsi cekani na samotny vstup do amfiteatru, všichni jsou naladeni na jednu vlnu.

První, ta mexicka, prichazi po odchodu predkapely Gomez. Je jasne, ze jedine ctyry koncerty v Evrope budou zarukou, ze všechna setkani s kapelou budou znamenat haly, stadiony, amfiteatry opravdovych fanousku. Během celeho horkeho letniho vecera se divadlem pod otevřeným nebem nesou choraly, vse je tak strasne moc v kontrastu se vcerejsim Wembley…

WHY GO a off we go… Vse je perfektni. Strhující svoji podstatou – kytary a zpev. Zadne efekty, kalkul. Spontalnost, energie. Strhující silou upalujeme nikdy nehranym setlistem. Vse je na nohou, atmosfera je elektrizující. Eddie se snazi krotit dav pod sebou, lide poslusne udělají tri kroky dozadu a odmeni se potleskem. Jedna velka party…

Tezko se vyzdvihuji jednotlive momenty, ale budiz – Nothing As It Seems, Untitled, MFC byla brutálně strhující kombinace. Skladby, které jsem nikdy neslysel před tim zive – Light Years!
Dostava me Insignificance a Evolution na zaver main setu. Extaze.




Choral obecenstva do přídavku. Eddie se pridava. Hard to Imagine! Na prani z publika hrane Faithfull a strhující Rocking in the Free World s Yellow Ledbetter…Eddie sedi na odposlechu, kouri a dopiji druhou lahev cerveného. Tohle nikdy nemuselo koncit a vlastne ani nekonci. Live as much you can, hlesl Eddie do mikrofonu a opravdu v objeti svých kamaradu odchází z jeviste definitivne. Ale cela tato Pearl Jam experience zustava v nas všech dal.

V poslednim vagonu S-bahnu na ceste domu me oslovuje drobna divka. Poznavam v ni Carolitu, holku z Chile, které jsem před casem prodal, aniz bychom se kdykoliv osobne před tim setkali, volny listek na Radiohead pristi tyden v Praze. Oba jsme v soku. Facebook je mocny. World is small… Magic night.



Set List: Why Go, Hail Hail, The Fixer, Corduroy, I Am Mine, Nothing As It Seems, Untitled, MFC, Gods' Dice, Even Flow, Unemployable, Severed Hand, Light Years, Daughter/(Blitzkrieg Bop), Got Some, Glorified G, Brother, Insignificance, Do The Evolution

1st encore: Bee Girl, Better Man/(Save It For Later), Given To Fly, Hard To Imagine, Alive

2nd encore: Angie (part/chorus. Rolling Stones), Small Town, Faithfull, Sonic Reducer, Rockin' In The Free World, Yellow Ledbetter

U2 - London - 14.08.2009

Nase rozlouceni s U2 se pri vsi snaze neda nazvat za prilis euforicke, povznasejici. Obvinuji predevsim sterilni prostredi stadionu Wembley, nabizejici mraky junk foodu, kterym bohuzel pritloustli zbohatli anglicani nepohrdnou ani behem koncertu. Jako bychom byli nekde v Americe. Skyboxy a VIP tribuny, modelky a podivni “fanousci” vsude kolem nas. Striktni zakaz koureni, konzumace alkoholu po 21.30 ... Proste “to” tam nejak nebylo, ani byt nemohlo. Lide prisli na show, ale sami ji vytvaret nechteli. Ten spirit z Milana ci Berlina tam nebyl a ani za techto okolnosti byt nemohl.

Samotni U2 se svym statickym setlistem do tohoto prostredi tak trochu presne zapadali. Chybel moment prekvapeni. Davy preckaly uvodni 4 pisne z noveho alba, aby byly ukojeni starsimi klasikami. Bono ten vecer nemel v sobe tolik energie jako v predchozich setkanich, ale i tak jsme myslim videli nejlepsi Beautifull Day a Vertigo naseho turne. Male prekvapeni v podobe Myserious Ways po One na uzavreni main setu. One zaroven bylo bohuzel znacne uspechane, bez jedine kudrlinky... Walk On a Ultra Violet me dostanou vzdy a U2 se nakonec podarilo zvednout ze sedadel cele vyprodane Wembley. Nerozumim proc ma zaverecna Moment Of Surender v podkladu strojem hrane bici, takze celym efektem jsou pak z obavou vyhlizejici pohledy na reproduktory, ktere takovy pretlak basu nezvladaji... Coz asi moc lidi tuto noc netrapilo, ponevadz prozretelne opousteli sva mista, aby je nepotkal stejny maraton v presunu zpatky do centra jako nas... Unaveni v davu pred stanici metra a ve vlacich napric Londynem jsme stravili jeste dalsi 2.5 hodiny, nez nas zmateny taxikar vysadil do rozjete afer party u Radima.... Ale to uz zacina jiny pribeh...