Snažím se srovnat si všechny dojmy z uplynulých 50ti hodin, ale jde to hrozně ztuha. Ještě teď se cítím jak na dojezdu po nějakým šíleným heráku. Bylo to intenzivní - kombinace velkého a dlouhého očekávání, emocí, litrů alkoholu, prožitků, nedostatku spánku udělala své. Perfektně poladěná a připravená návštěva Milána a následně i Bergama neměla chybu.
A samotní U2? Dostali mě. Opět. Agresivitou, nasazením i setlistem. Ale popořadě.
První pohled na San Siro byl úchvatný. Mohutná stavba, vysoká dobrých 20 pater paneláku, v pohodě ubytovala přes 80 tisíc lidí, aniž by se člověk kdekoliv mačkal, zasekl, čekal na pití či WC. Vystoupali jsme pár schodů a dočkali jsme se konečně osobního setkání s "podiem" a člověk již nevyšel z transu... Stejně tak těch dalších 80 tisíc lidí, kteří hodinu před nástupem samotných U2 vytvořili na San Siru neskutečnou atmosféru plného skandování a mexických vln...
Po devátě večer dozněla nápadně nahlas zahraná reprodukovaná skladba od Davida Bowie Space Oddity a věci nabraly nadpozemských rozměrů...
A samotní U2? Dostali mě. Opět. Agresivitou, nasazením i setlistem. Ale popořadě.
První pohled na San Siro byl úchvatný. Mohutná stavba, vysoká dobrých 20 pater paneláku, v pohodě ubytovala přes 80 tisíc lidí, aniž by se člověk kdekoliv mačkal, zasekl, čekal na pití či WC. Vystoupali jsme pár schodů a dočkali jsme se konečně osobního setkání s "podiem" a člověk již nevyšel z transu... Stejně tak těch dalších 80 tisíc lidí, kteří hodinu před nástupem samotných U2 vytvořili na San Siru neskutečnou atmosféru plného skandování a mexických vln...
Po devátě večer dozněla nápadně nahlas zahraná reprodukovaná skladba od Davida Bowie Space Oddity a věci nabraly nadpozemských rozměrů...
Breathe jako opener? Wow, Larryho sólo na bicí a pomalý příchod ostatních. Tak trochu připomínající otevírák Shake Dog Shake od The Cure. Nářez. Zvukař nestíhal najít Bonovo chrlení slov v hradbě bicích a Edgovy ostré kytary. Davy šílely. Nenašel ho až do půlky druhé skladby, titulní No Line On the Horizon. Pak už jsme si mohli užívat neuvěřitelnou formičku a jistoty pana Bona.
Strhující. Šlo to hrozně rychle. Pivo teklo proudy. Still Havent Found What Im Looking For již v úvodním stádiu setu? Dostalo mě to. Poprvé ten večer. Michael Jackson má dnes pohřeb - Angels of Harlem se v závěru promění v Man in The Mirror a Don't Stop Till You Get Enough, kde Bono předvede neskutečný hlásek...
Paradoxně Bonova dcera slaví šampaňským na podiu své osmnácté narozeniny. Unknown Caller, The Unforgettable Fire ! Vertigo a City of Blinding Lights. San Siro se otřásá v základech. Somruju cigáro. Pride, MLK !! (Let it rain on me....) a Walk on - Leave it Behind a slzy. Je těžké se orientovat v jaké fázi setu vlastně jsme. Ultraviolet! (bejby, bejby, bejby...), nekonečná With or Without You a pro mne překvapivě Moment Of Surrender jako závěrečná skladba. Hotovo. Finito.
Zůstáváme několik minut bezeslova sedět. Objetí.
Přesun k hotelu. Do baru. Moon Baru. Mojita. Spontální afterparty. Mojita.
Za týden do Berlína. Cant wait!
--------------------------
setlist Milano1:
1. Breathe
2. NLOTH
3. GOYB
4. Magnificent
5. Beautiful Day
6. ISHFWILF
7. Stand By Me
8. Angel Of Harlem
9. Party Girl/Happy Birthday
10. In A Little While
11. Unknown Caller
12. The Unforgettable Fire
13. City of Blinding Lights
14. Vertigo
15. Crazy Remix
16. Sunday Bloody Sunday
17. Pride
18. MLK
19. Walk On
20. Streets
21. One
Encore:
22. Ultraviolet(Light My Way)
23. With or Without You
24. Moment Of Surrender
Žádné komentáře:
Okomentovat