Pearl Jam - Backspacer

Deváté studiové album Pearl Jam je tady a pro všechny kdo během léta slyšeli dvě písně z připravované desky (The Fixer a Got Some) to bude milé potvrzení znovuobjeveného zvuku Pearl Jam. George Bush je pryč, členům kapely se rozrostly rodiny o nová pokolení, z desky je cítit dospělost, optimismus, smířlivost a celkové zklidnění, uspokojení. Backspacer zní hodně vyzrále, dospěle, určitě sebevědomě. Eddiho texty jsou na novotině tak lehké, mnohdy dokonce plné rýmů, což se v minulosti nestávalo. Použité klávesy, ať už v podobě obyčejného pianina či více syntetického nástroje, dodávají desce nový, překvapující rozměr. Parádní, svěže znějící deska!


Tak pojďmě k jednotlivým kouskům. Většina skladeb dosahuje v průmeru pouze třech minut, energie a sdělení je tak vměstnáno do omezeného prostoru, což vůbec není na škodu, spíše naopak (uvědomíme-li si jaký rozměr pak může mít živé provedení!).


Gonna See My Friend = Vostrej opener! Nabízí se přirovnání s Breakerfall či Brain of J., ale z téhle písně čpí nadšené očekávání - Gonna see my Friend! I wanna shake this day before I retire

Got Some = album si udržuje parádní tempo, Eddie to do nás podle svého zvyku chrlí pod tlakem a má na rozdávání... Got Some If you Need it. Love this, strhující.

The Fixer = Zní vám to jako fresh kousek od teenagerů co právě slezli ze svého skejtu? Bingo. Příjemně nám to odsejpá, yeah, yeah, nemůžu ten riff vymazat z hlavy celý den, PJ jsou ve velmi dobré, uvolněné a sebevědomé náladě - When something’s broke I wanna put a bit of fixin on it, Yeah Yeah Yeah Yeah Fight to get it back again . Sluší se poznamenat, že skladbu má na svědomí bubeník Matt Cameron...

Úvodní trio skladeb máme za sebou, jeden by podle Pearl Jam zvyku čekal lehkou změnu tempa, nicmeně nás čeká ještě jedna pro mne trochu težko uchopitelná skladba - Johnny Guitar - kytarový riff zůstává jasný, zpěv a text trochu kostrbatý a samotný název písně mnoho tajemství neslibuje.




Just Breathe = Tak až zde se nám album láme do lehkého vyklidnění. Ke slovu se dostává hodně výrazně klávesový podklad. Něžná balada, ačkoliv o smrti, člověku zůstává úsměv na tváři po celou dobu "umírání"... nice.
Stay with me...
Let's just breathe...

Plujeme výstavním středem alba - Amongst the Waves = sounds like In Hiding v refrénu. Eddie loves the waves indeed, inspirace je clear, ale není to zdaleka rozbouřené moře, spíš taková letní pohodová vlna, kterou si s nadšením a s velkým sebevědomým smlsneme. Lahůdka.
But I am up riding high amongst the waves
Where I can feel like I
Have a soul that has been saved
Where I can feel like I've
Put away my early grave


Následuje pro mne asi vrchol alba - Unthought Known = Aaaaaw. Krásně gradující píseň s doprovodným klavírem. Vzletná, dokonale okouzlující. Strhující. Tohle jsou Pearl Jam! Paráda! Mám husí při pomyšlení co tahle skladba udělá s davem na koncertu... Given to Fly Backspaceru. Perla.
Feel the sky blanket you
With gems and rhinestones!!!
See the path cut by the moon
For you to walk on
For you to walk on...

Love this one! Again and again...

Supersonic = vostrá pecka. Punk. Ne nepodobná Mankind z No Code. Koncertní verze nás asi rozkuchá na kusy, ale celkově mi Supersonic nepřijde na tomto albu nějak výrazným počinem.

Speed Of Sound = zvláštní píseň. Každým dalším poslechem tohoto kousku si nejsem více jistý, zda-li na Backspacer patří. Výrazný klavírní doprovod vytváří z Speed Of Sound až tak trochu "cajdák". Eddiho hlas je plný pokory, zní smířen s osudem... ale ... Když poslouchám původní demo verzi Speed Of Sound, musím říct, že u ní měli zůstat... Snad ji tak původní podobě budeme slýchavat na koncertech...

And yet I’m still holding tight
To this dream of distant light
In that somehow I'll survive
But this night has been a long one
Waiting on a sun that just dont come

Force of Nature = S touto věcí tak trochu bojuji. Hledám nějaký překvapivý, neočekávaný prvek, ale vše přichází tak nějak podle plánu. Nadvakrát se opakující refrény celou skladbu hodně odlehčují. A to Mikovo sólo na konci písně má taky dosti čitelně obrysy, zapadající do řádu této písně.



The End = Wow. Chilling. Tak křehká a krásná. Jako by se tahle věc tématicky na tuhle desku vubec nehodila. Eddieho zpěv nikdy nezněl tak zranitelně, to spojení jeho hlasu, jednoduché kytary a podkresleného orchestru je přímo ohromující. Naléhavé, zoufalé... Dech beroucí...
Slide on next to me,
I’m just a human being,
I will take the blame, but just the same, this is not me, you see, believe, I’m better than this – don’t leave
me so close,
I’m buried beneath the stones,
I just want to hold on and know I’m worth your love, and I, don’t think, there’s such a thing.

Překvapí i samotný závěr písně. Jeden by si přál aby to nikdy neskončilo. Ale ono musí. Give me something to echo in my unknown future, you see, my dear, the end, comes near, I’m here, but not much longer.